2007 - 2011

Závod dvoučlenných družstev kynologů NASAZENÍ 2011

O víkendu 19.-20.11.2011 se konal první ročník unikátního závodu NASAZENÍ 2011, který perfektně připravili naši kolegové záchranáři ze ZBK Pardubického kraje. KZJ reprezentoval tým Lenka Navrátilová s Kikinem a Regina Samlíková se Siou.
Závod měl omezený počet startujících a to 8 družstev. Sjeli se záchranáři z celé republiky, z Prahy, Liberce, Ostravy a dalších krajů. Většina družstev se skládala z atestovaných, zkušených a výborných psů i psovodů, takže nás čekalo poměření schopností ve skvělé konkurenci.
Ráno jsme byli seznámeni s harmonogramem a následně vyrážely první týmy do terénu. Nás jako první čekal odjezd na plochu, která měla 160 000 m²!

Lenka: Na určených souřadnicích čekal velitel zásahu (pan Makeš, kterého známe z tábora), který mi ukázal mapu terénu a seznámil mě se situací včetně podrobného popisu osob (věk, váha, oblečení, barva vlasů). Musela jsem se zorientovat ve své (půjčené) GPS a vyrazit na cestu. K terénu to trvalo cca čtvrt hodiny. Naštěstí mi byl přidělen také „duch“, organizátor, který by nás když tak po čtvrt hodině bloudění zarazil. Terén byl krásně ohraničený cestami, takže rychle zadat body do GPS a vyrazit hledat. Na celou práci jsme měli dvě a půl hodiny.
Prostor byl členitý, vítr ze začátku veškerý žádný, ale nakonec jsme našli dvě osoby, pokryli celý prostor a práci ukončili včas. A opět dle souřadnic jsme se přesunuli na místo vyzvednutí. Kolik osob jsme skutečně v terénu měli, to jsme se měli dozvědět až večer.
Regina: Poté, co jsem Lenku vyložila na stanovišti, jsem musela sama dorazit na své stanoviště opět podle zadaných souřadnic. Zde nás čekala sutina v podobě dvora s přilehlými budovami a jedním opuštěným domem. Na začátku práce jsem byla upozorněna, že se nejenom nedozvím, jestli jsme našly všechny osoby, ale ani to, zda na místě, které pes označuje, je opravdu osoba! Takže jsem znervózněla, ale snažila se Siu moc neovlivňovat a spolehnout se na ni. To se vyplatilo! První nález byl spodní úkryt a druhý byl na půdě, kam musel pes samostatně dojít. Terén se mi zdál prohledaný, takže jsem práci taktéž ukončila dřív.

Po příjezdu na základnu, což byl příjemný cvičák a klubovna u Pardubic, jsme byly obě příšerně napnuté, protože nikdo nevěděl, jak na tom vlastně je.
A to nás čekala ještě jedna denní práce.

Lenka: Druhá denní práce byla velmi rychlá. Měli jsme prověřit relativně malý prostor, ve kterém patrně zabloudilo několik nemocných lidí. Terén byl běhavý, takže si to Kik opravdu užil. Rychle našel jednu osobu, některá místa jsem ho nechala prověřit dvakrát, ale i tak jsme skončili před limitem.

Regina: Já musela opět jet sama na sutinu. Tentokrát to byl opravdu pobořený rozsáhlý dům, kde mě čekal velitel zásahu a skupina hasičů.
Hasiči v sutině pracovali a já byla pochválená, že jako jedna z mála jsem požádala ještě před hledáním o stažení hasičů ze sutiny. Pak Sia mohla začít hledat. Na první vyslání označila osobu pod hromadou sutin. Poté jsem mohla Siu vyslat dál, čehož jsem využila a koukala, jak se Sia po dvou metrech zarazila a se zájmem očuchávala další hromadu sutin. To mě ale velitel zásahu upozornil, ať se okamžitě vrátím ven, protože dovnitř jsme mohli až za štěkajícím psem. Sia od té hromádky nakonec odešla a hledaly jsme dál. Ale když se do toho místa vracela, nechala jsem ji a neodvolávala v domnění, že je zase u již označeného úkrytu. Což spousta dalších psovodů dělala a bohužel tím znemožnila svým psům označit druhou osobu, která byla opravdu schovaná 2 m od té první. Sia se sem několikrát vrátila a nakonec spolehlivě označila! Ale kdybych neviděla její první reakci, tak nevím, jestli bych taky neudělala chybu. K hledání jsme využily celých 20 minut, ale další osobu jsme nenašly. Tentokrát jsem se dozvěděla, že žádný falešňák nebyl a že tam Sia nechala jednu osobu na výšce. Také bylo v sutině schované jídlo a figurína s čerstvě napachovaným oblečením a jídlem.
Byla jsem moc ráda, že Sia ani jednou nezaváhala a opravdu označila jen živé figuranty. Výšku nakonec vypracoval jen jediný z 8 psů a to fletka Edy Němce.
Ten ovšem pro změnu fenu nepustil zpátky do prostor, kde byly ukryté dvě osoby. Takže v této sutině nenašel všechny nikdo.

Odpoledne jsme se sešli v klubovně a napjatě si vyposlechli zhodnocení.
Co se týče ploch, tak zhodnocení bylo mimořádné! Terény pro vyhledávání byly 4, takže zde byl jeden psovod dopoledne a druhý odpoledne. Tím se zamezilo naprostému pošlapání a zapachování terénu. Z GPS se stáhly záznamy do PC a z toho jsme pak mohli celou práci sledovat na projekci. Plus podrobný komentář od pozorovatelů, co šli s psovodem. S touto technikou byl pozorovatel schopen označit a následně spočítat, že jeden ze psů dokázal nasát osobu na 150metrů! Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a užitečných věcí. A hlavně to, že psovodi měli najít osoby tři, kdy jedna z osob byl podivně bloumající hoch kousek od stanoviště s velitelem zásahu. Tedy vůbec ne v terénu! Na tento chyták přišlo jen pár zkušených psovodů. Ale vlastně to nebyl chyták, ale přímo praxe, kdy by záchranář měl hledat od okamžiku, kdy se dozví koho má hledat! Bohužel Lenku to nenapadlo a myslela, že kousek od aut je jen někdo na malé . Kikinek byl naopak pochválen za úžasné nasazení, rychlost a samostatnost.
Ne všichni psovodi pracovali s větrem, někteří neměli rovnoměrné pokrytí terénu, ale nikdo nezabloudil. Jeden z psovodů, který trénuje psa jen na praxi a na vyštěkání i chodících osob, odvolal svého psa, který krásně značil právě zmíněného hocha. Že je to hledaný psovoda ani nenapadlo!
V sutině jsme se konečně dozvěděli, že v prvním terénu byly opravdu jen dvě osoby a další úkryt, který někteří psi označili, byl kabát s kusem uzeného!
Nejlepší práci zde měla Sia. V druhém terénu jsme byli všichni upozorněni, že se nikdo nezeptal na možná rizika v sutině, na vypnutou elektriku apod.
Po skončení žádný velký oddych, ale hurá na noční práce. Tentokrát jsme jely na společné místo.
Regina: Sutina byl obrovský dvůr s budovami do U. Mohli jsme všude za psy, ale to jsem opravdu plně pochopila až prvním rychlém a neúspěšném prohledání všech budov. Ze závodů jsem zvyklá, že Sia musí hledat sama, takže jsem se úplně automaticky brzdila a nedovolila si vlézt všude. Protože jsem ještě měla spoustu času, vracela jsem se zpátky na nový okruh a to Sia našla úkryt uprostřed dvora. Druhou osobu pak našla ve spletitém labyrintu chodeb, kam jsem v prvním kole nedošla já ani ona. Pak jsem práci ukončila.
Lenka: S Kikem jsme dostali přidělený prostor o velikosti plošného B. Limit 30 minut se však počítal již od výchozího bodu, který byl od terénu 250 m, a končil opět ve výchozím bodě. Takže jsem zvolila taktiku rychle terén projít (bohužel zapnout GPS už tady mě nenapadlo) a pak pomaleji zpět. Na konci jsme našli ležící osobu, ale pak jsem trošku zabloudila. A tady jsem GPS zapla a našla se. A také Kik vyštěkal stojící osobu, kterou s Kikem necvičíme a tak kolem ní prý už dvakrát proběhl, než ho to napadlo.

Po návratu do klubovny jsme se pěkně utahané uložily do spacáku a usnuly s tím, že výsledek bude velmi napínavý, protože družstva měly velice vyrovnané výkony. Jaké bylo ráno překvapení, když jsem se dozvěděly, že v noční ploše byly tři osoby a zase jedna blízko druhé. To zamotalo hlavy psům i psovodům a jen jeden jediný pes našel všechny tři.
Následovalo zhodnocení nočních prací pro plochy a hlavní chybou právě pro nedohledání třetí osoby byla nedostatečná práce s větrem, zhodnocení sutiny pak proběhlo celkem bez velkých chyb.
Pořadí družstev se určovalo počtem nalezených osob (kdy falešňák byl mínus osoba) a součtem celkového času, který psovodi vypotřebovali k hledání.
Náš čas byl skvělý, Sia i Kikin nechali v terénu po jedné osobě a Lenka bohužel onoho nenápadného chlapce. I tak byla práce výborná a vynesla nám krásné druhé místo!
Kompletní výsledky najdete zde: http://k-9.cz/blog/wp-content/uploads/vysledky_nasazeni_2011.jpg.

Celá akce byla naprosto úžasně a precizně připravená a nezbývá než poděkovat všem organizátorům a pomocníkům za skvělý zážitek. Pro nás to bylo nejen o závodění, ale především o nových informacích a o získávání zkušeností. Doufáme, že budeme mít tu čest zúčastnit se takového závodu třeba příští rok.

Poznatky: plocha – pracovat především s větrem a navětřovacími schopnostmi psa a zbytečně ho neunavovat zbytečným vysíláním, práce s mapou a GPS. Několik záchranářských skupin v Čechách má svého speciálního koordinátora, který perfektně ovládá práci s PC a GPS a je schopen řídit celý zásah.
Hned na začátku hledaní si vyžádat všechny dostupné informace a okamžitě se podle toho začít chovat.
Sutina – po příjezdu na stanoviště samostatně vyhledat vedoucího zásahu a informovat se o charakteru sutiny, bezpečnosti v ní, požádat o jakékoliv možné úlevy, které pomohou práci psa.
Obecně – trénovat i jiné než tradiční polohy ztracených osob – stojící, hýbající se, mluvící atd. V sutině imitovat skutečné podmínky a „znečistit“ ji např. jídlem, napachovaným oblečením atd.
Regina Samlíková, Lenka Navrátilová

Mistrovství záchranných psů, psovodů složek IZS 24.-25. 9.2011

V termínu 23. – 25. září 2011 jsme byly naší KZJ vyslané na Mistrovství IZS do Mostu.
Já, jako vedoucí družstva a moje svěřenkyně Šárka a Regina.
Na místo jsme dojely v pátek odpoledne, kde následovalo ubytování v hezkých chatkách, přejímka psů a prezentace a schůzka účastníků, kde jsme se všichni dozvěděli co nás čeká a co nás nemine. Dále pak byla schůzka vedoucích družstev, kde jsme nafasovali mapu, kam se máme dostavit na noční práci a zároveň proběhlo losování. Vylosovala jsem nám 5, což z deseti družstev byl ideální los.
No a hurá na noční vyhledání. Přejely jsme po vlastní ose, všechny tři na místo určení, kde probíhaly obě speciální práce najednou. Všechny jsme nafasovaly vysílačky s tím, že každý nález musely hlásit mně. Pak já nález hlásila vedoucímu terénu a až v tom okamžiku byl nález platný. Samozřejmě vše bylo na čas, takže šlo o vteřiny.
Šárka s Chipynkou coby sutinářky měly 4 osoby ukryté v polorozpadlé přízemní budově i se suterénem a muselo se prohledávat i okolí, kde byly sutiny – hromady cihel, panelů apod. Práce byla dost ztížená tím, že byla místa, kam vůbec nesměl ani pes. Bylo to dost těžké a zvlášť s vědomím, že pes z družstva před námi byl kvůli tomu diskvalifikovaný – takže jsme měly se Šárkou nervy na pochodu…Taky se zde jeden pes zle poranil a musel být odvezen k veterináři.
Jak jsem již psala, zároveň ve stejném čase probíhalo vyhledání v plochách Reginy se Siou, kde taktéž měly 4 osoby a 30 minut na vyhledání. Když mi vedoucí stanoviště předával terén a já ho pak předávala Regině, bylo mě jí líto. Definovat tento terén nelze jinak než „vražedný“.
No, nicméně jsme jak v sutinách, tak i v plochách našly 2+2 osoby, což v té chvíli byl nadprůměrný výkon.
Zpět k autu, kde se šlo ještě kus cesty po poli (a v té tmě – nic moc), jsme se vrátily šťastné, že máme Reginu, protože ta nám cestou zmizela z povrchu zemského a když jsme posvítily kde je, našly jsme jí jak zahučela, naštěstí jen jednou nohou (zato však celou), do příšerné díry.
Trocha spánku a hurá na denní vyhledání. Tentokrát to nebylo po vlastní ose, ale po ose Jamese Bonda 007 - téměř před chatkou pro nás (pro každé družstvo zvlášť) přiletěl vrtulník, který nás přemístil k obrovskému jezeru, kde jsme přesedly na člun a na závěr na čtyřkolku, která nás dovezla na místo činu.
Terén na plošné vyhledání jsem tentokrát vůbec neviděla, protože mi byl popsán z dálky a zrovna tak na dálku jsem ho popisovala Regině, ale podle ní byl lehčí než v noci (on by totiž KAŽDÝ terén byl lehčí).
Sutiny byly 3 polorozbourané baráky se suterénem a do patra. Psovod zůstával stát 3 m před vchodem do baráku a bylo to ztížené tentokrát tím, že nesměl jít prohledávat další domy, když nenašli v tom prvním 2 osoby. To se sice Chipynce podařilo, ale v druhé budově v momentě, kdy našla Chipy třetí osobu, už bohužel došel čas.
Takže Sia našla 3 osoby a Chipy 2 osoby.
Celkově naše družstvo skončilo na 8. místě s tím, že před námi už byly jenom družstva z profesionálních složek: Policie ČR, Městská policie Praha, Hasiči, Horská služba apod.
Po slavnostním nástupu následoval společenský večer s rautem, bowlingem a nechyběl ani taneček u kterého se každý, kdo chtěl, příjemně pobavil s dobrými přáteli a zapomněl na špatné pocity z momentálního neúspěchu.
A co říct závěrem? Každý z nás, kdo závodíme a tady takových a podobných akcí se zúčastňujeme již několik let ví, že slovo „ostuda“ tady není rozhodně na místě. Kdo cvičí záchranařinu ví, že každý speciál je originál a že všechno je záležitost štěstí, losu a momentální situace. Jsem přesvědčená, bez ohledu na výsledek, že jako jediné ženské družstvo jsme reprezentovaly dobře, na úrovni a nebojím se říct profesionálně. Jitka Hermanová

Šárka po denním vyhledání v sutinách lituje ztracených minut…

Další foto: http://extrah.rajce.idnes.cz/IZS_2011

Poznámka: jeden důležitý poznatek pro následující závodníky a vedoucí družstva: vždycky jeďte na jakoukoliv akci plně vybaveni!!! Přilba i pro plochaře a vedoucího družstva apod., rukavice, GPS se taky hodí a prostě všechno co se dá – auto to uveze 

Plošné atesty MV 16.9.2011

očima vykulenýma :o)

Jelikož se plošné atesty konaly tentokrát na Moravě, tak trošku jsem doufala, že budu mezi pozvanými. Hlídala jsem obě své mailové adresy a pořád nic. Už jsem věděla, že Radim jede, Kristýna... a smířila se s tím, že holt my letos nic.

Pak se vrátili drazí rodiče z dovolené a vybrali naši společnou schránku :o)

Tak honem poshánět informace, posbírat ztracené nervy, koupit čelovku a naložit Pežota. Směr Holešov u Kroměříže. A protože u nás asi nic nejde jednoduše, Pežotovi selhala spojka celých 10 km před cílem. Díky bohu za kamarády z KZJ! Jitka po cestě přibrzdila a vzala nás do vleku, takže nakonec jsme dorazili včas, byť s nepojízdným autem. A tak jí i takto moc a moc děkuji a děkuji i Radimovi a Kristýně za pomoc na telefonu.

A už k průběhu samotných atestů. Nejdříve informační schůzka, sešlo se nás čtrnáct psovodů a vyslechli jsme instrukce. Rozlosování na denní práce do dvojic, předání mapky a zakreslení trasy. Na „start“ jsme museli rychlým pochodem (spíše poloběhem) dorazit během čtvrt hodiny, vydýchat a už nás začali seznamovat se situací.

Čtyři vojáci (nebo policisté :o) nedorazili z hospody na základnu a panuje podezření, že zůstali někde v okolních lesích (a mrznou k smrti). Středová čára, dělící dva stejně velké terény od sebe, vedla loukou a pak pokračovala lesní cestou, na konci čekal policista. Radim s Barčou dostali přidělenou pravou stranu, já s Kikem levou. Čas čtyřicet minut, teplíčko jako v létě, vítr v podstatě žádný.

Rychle jsme domluvili způsob dorozumívání (mobil) a vyrazili do terénu. Na naší straně se schovávalo i několik chat, takže jsem psa poslala do lesa a sama zkontrolovala zámky. Pak jsem se rozhodla soustředit se nejdříve na vzdálenější část terénu a jít v podstatě účko. První osoba byla opravdu daleko, tipuji minimálně 120 metrů (tedy tipuju víc, ale terén byl „jen“ 120 metrů na šířku) za středovou „čárou“, v neprostupném, hustém houští. Kik štěkal jako blázen a ještě že tak, jinak bych ho snad ani nenašla. Samozřejmě mě nenapadlo nic chytřejšího než při zaslechnutí štěkotu hodit naučeně batoh na zem a pak se teprve rozběhnout.

Jméno ztraceného-nalezeného jsem si zapsala, pro jistotu jsem se ho pokusila přesvědčit, aby šel s námi (ale nenechal se), a už jsem utíkala zpátky hledat batoh. Kika jsem tím pádem musela chvilku držet u sebe, aby znovu nenašel toho samého, takže úplně zbytečná ztráta času.

Druhá osoba byla blíž středové čáry, v mělké prohlubni. Pachově asi nic jednoduchého, jelikož Kik (pravda, už celkem unavený) se tam chvíli motal, než zmizel za teréní vlnou a rozštěkal se. Takže zase zapsat jméno, opět pochválit psisko šikovné a pokračovat dál.

Orientace v terénu není mojí nejsilnější stránkou a tak se mi podařilo zaměnit dvě cesty a držela jsem se špatné. Naštěstí jakýsi smysl pro vzdálenost mi přece jen zůstal, takže když už se mi zdálo, že jsem opravdu daleko, vrátila jsem se. Jak se ukázalo, středová cesta se rozdvojovala a policista stál na té druhé. Nahlásila jsem jméno a začala se vracet zpátky a prohledávat terén blíže cesty, ale už jsme nikoho neobjevili.

Práci jsme oba s Radimem ukončili včas a šli nahlásit osoby. Kik dvě, Barča bohužel žádnou. Pravý terén byl dle slov Radima i ostatních hustě porostlý nepříjemnými keříky a velmi složitý na prohledání.

Skončili jsme jako první dvojice, takže nás nechali čekat u základny a my s napětím sledovali další „spolubojovníky“, hlavně drželi pěsti „těm našim“. Hodně lidí se vrátilo s nulou, několik s jednou osobou. Kristýna se v terénu bohužel zamotala, Jitčina Kája i přes vysoké nasazení nikoho nenašla. A my stále čekali na verdikt.

Nakonec jsme se dozvěděli, že v každém terénu se nacházely dvě osoby. Pouze čtyři psi zvládli nalézt obě dvě a tak nás na noc moc nezbylo.

Čekalo se opravdu do tmy a pak už po jednom přesun na úvodní stanoviště. Osou postupu byla panelová silnice, cca 700 metrů, prohledával se terén cca 20 metrů nalevo i napravo. Noc příjemná, foukal větříček, takže jsem se spolehla hlavně na psí nos a posílala spíše dopředu. První osoba žádný problém, u druhé jsme se trošku zadrhli a označení nebylo úplně ideální. Důvod? Stojící osoba. Takže rovnou poznámka k dalšímu tréninku, na tohle se musíme s Kikem zaměřit.

Největší problém byla ale osoba třetí. Kik mi utekl za pachem daleko dopředu a já stála v půlce terénu a po chvíli začala volat. Vždy se ozvalo zacinkání, objevil záblesk Kikova světýlka, ale pes zase zmizel. Po pár minutách jsem to vzdala a šla ho hledat. Kik zmateně pobíhal kolem jednoho místa, vbíhal do lesa, kde očividně něco cítil, ale zase se vracel na druhou stranu. Tam byl plot a za ním jakési hřiště a chatky. Nakonec zůstal stát u plotu a zíral na velký betonový kvádr. No a za ním, cca dva metry od plotu, ležel zakuklenec v pláštěnce. A měli jsme ho!

Ale zadání znělo opět čtyři osoby, takže jsme ještě doprohledali část levé strany. Přiznám se, že tam jsme určitý úsek vzali hopem, tedy přesněji spolehla jsem se na to, že kdyby odtud bylo něco cítit, pes by reagoval, protože nás už kapku tlačil čas.

A byl konec. V terénu se schovávaly opravdu jen tři osoby a jen tři psi to zvládli. Čtvrtý pes našel jen dvě a pak bohužel psovod sešel z cesty a zamotal se v nočním lese.

Zpátky jsme se už vezli velkým hasičským autem a hned následovalo vyhodnocení.

Takže Kikínek a já máme od teď na dva roky tu čest hlásit se mezi atestované psovody ČR. Jsem moc vděčná za tuto zkušenost a musím říct, že lidé kolem atestů byli naprosto skvělí, organizace bez chybičky, prostě není nač si stěžovat (když nepočítám auto).

A závěry? Snad jen procvičovat orientaci a rozložení terénu, trénovat stojící a jiné „nezávodní“ osoby a přemýšlet (!). A hlavně věřit psovi a jeho nosu :o) Lenka Navrátilová

Mistrovství záchranných psů, psovodů složek IZS 24.-25. 9.2011

Praktický zásah Boskovice, 17. – 19.6.2011
FAKTA: Na osobní mail statutárního zástupce P. Joba přišla prosba o pomoc při hledání pohřešované paní Kučerové z Boskovic. Mail byl přeposlán na výcvikáře a protože tam nebylo telefonní číslo, ihned jsem odepsala s žádostí o telefon. Vzápětí přišla odpověď a tak jsem se spojila s paní Kučerovou mladší a zjistila veškeré potřebné informace. Další můj telefonát byl panu Šlechtovi, kdy jsem si ověřila, že jako dobrovolníci –psovodi můžeme na vyžádání rodiny pomoci pátrat po pohřešovaných osobách V takovém případě ne samozřejmě pod hlavičkou IZS. Potom jsem oslovila naše psovody, aby se mi ozvali ti, kteří mohou na zásah vyjet a následně vznikl svozový plán. V pátek v 17.00 jsme měli sraz na náměstí v Boskovicích a odtud se rozjeli pátrat. Z našich psovodů měli možnost přijet Lenka Navrátilová, Petra Bučková,Veronika Čepická,  Ivona Hrabovská, , Alena Jančíková, Pavla Foltynová, Pavel Šabacký a do rojnice ještě Slávek Gabriš. Já jsem také byla v pátek bez psa jen jako člen rojnice a koordinátor. Hledali jsme dle instrukcí rodiny asi 4 hodiny a se setměním jsem se domluvili na další den a odjeli domů. Paní se ztratila ve středu odpoledne, policie hledala s jedním psem a pak bylo pátrání zastaveno. Proto se na nás rodina obrátila. Tušila jsem, že bude třeba dalších psovodů a čerstvých psů, tak jsem ještě oslovila výcvikáře Jihomoravské brigády SZBK ČR a vedoucího ZBK JMK. Na sobotu tak byla kromě Jany Zavadilové s Edou a mě s Citou nachystaná další várka čerstvých psů a lidí do rojnice. Ani sobota ale žádný pozitivní výsledek nepřinesla a na neděli jsme se domluvili s Bárou Zuchovou na prohledání hladiny přehrady ze člunu (Bára Zuchová a Miloš Mazálek) a další psovodi od nás – Šárka Chmelová, Kristina Somerlíková a Regina Samlíková + téměř 50 dobrovolných hasičů prohledávali břeh přehrady. Opět bezvýsledně, i když psi na člunu v jednom místě značili, ale nebylo to značení na vodu a psovodi usoudili, že je mate pach rojnice ze břehu. V neděli se tak pátrání uzavřelo a v úterý jsem měla telefon od paní Kučerové, že se jejich maminka našla a velké poděkování za naši práci a snahu. Teprve další doplňující informace ukázaly, že na základě značení psů na člunu se šla rodina v úterý podívat na zhruba místo na břehu, které odpovídalo chování psů na vodě a kde nebyli psovodi se psy a tam paní Kučerovou našli ve velmi hustém porostu.

Mohli bychom teď začít s rozborem, co bylo dobře, co špatně atd. Ale jak se říká, po bitvě je každý generál a tak se opět zaměříme na fakta:
- Doplnit výbavu o gps, vysílačky a pokud to jde , vzít na zásah mapu prostoru a zakreslit, kde se hledalo,totéž umí gps
- Vyrobit „pavouka“, kdy každý styčný psovod bude informovat sms další např. 4 psovody a tak se obratem celá organizace dozví o zásahu a každý kdo bude moci může jet na pomoc byť jako člen rojnice
- Nepřestat s hledáním, dokud nebudou propátrána všechna potenciální místa, kde se může pohřešovaná osoba nacházet
- Předávat si navzájem zkušenosti, sledovat práci ostatních a snažit se ji vyhodnotit pro další zásahy

Nezbývá, než skončit poděkováním těm, kteří se zúčastnili, omluvou těm, kteří informování nebyli a ujistit je, že se už na „pavouku pracuje“ a na závěr připomenout, že sport je krásný a motivující, ale takovéto nasazení plně charakterizuje naše poslání HLEDEJ A ZACHRAŇ. Soňa Šabacká

Fotogalerie: kvinecka.rajce.idnes.cz/Prakticke_nasazeni_11._-_12.6.2011/

International SAR Dogs Team Exercise Ljubljana 14.-15.5. 2011

 

IRO International Team Competition, Zagorje (SLO), 25. - 26.09.2010

Další fotografie zde: kzjcr.rajce.idnes.cz/IRO_soutez/

Výsledková listina zde

MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY PSOVODŮ ORGANIZACÍ ZAŘAZENÝCH DO INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU 10. – 12. 9. 2010 
Výsledkovka: (po kliknutí se zvětší)
 

Ostatní info na webových stránkách mistrovství http://mcr-izs-2010.kzjcr.cz

Další fotografie:
martinsat.rajce.idnes.cz/Mistrovstvi_CR_IZS_2010/
martin-falk.rajce.idnes.cz/IZS_Selection/

Destruction 2010

22. - 24. červen, bývalý důl Jan Šverma poblíž Komořan u Chomutova, shozené baráky, hustě zarostlá plocha v areálu, teplo. Kilometr odsud louka plná stanů, aut, prachu, sedmnáct dvoučlenných družstev z naší republiky, ale taky z Maďarska, Slovenska a Německa.
Všechno jako v praxi, málo spánku, časté návštěvy informačního centra, nikdo neví, jak bude mít časově rozvrstvena svá tři nasazení. Sutina v noci, sutina ve dne a plocha ve dne. Na každou práci nastupuje družstvo pěšky, tedy asi kilometrovým pochodem v plné polní, čas běží od startu v táboře. Někteří běží, někteří spoléhají na rychlý krok. Hledá se celkem 16 osob, k jednomu pracovišti vede cesta ještě přes překonání šikmé plochy a následné slanění psovodů i psů v sedáku a postroji.
Začíná se noční prací, družstvo se rozděluje a každý má svou sutinu, na které hledá dvě osoby. Nepřekonatelné potíže dělá osoba ležící na stržené střeše, první noc zůstává nenalezena. Druhou noc ji už někteří najdou, ale trochu už tomu pomáhá i únik informací mezi psovody. Stejné je to s osobou na stromě v ploše, první den nikdo, až teprve v pátek jsou někteří úspěšní. Tam hledá družstvo společně a největším problémem je rozvržení terénu. Trojúhelník je tvar, se kterým si málokdo dobře poradil.
Hlavním pracovištěm jsou dva shozené domy, v každém jsou zavaleny čtyři osoby.
Psovodi pracují samostatně a nemohou si vzájemně pomáhat. Úspěšnost není příliš vysoká a družstvo, které má z tohoto vyhledání pět uznaných osob, už je na tom dobře.
Vliv má únava, horko, na jedné ze sutin falešná značení a samozřejmě občas i chyby psovodů.
V obou sutinách psovodi nesměli opouštět vyhrazené prostory, pejsci museli prokázat samostatnost. To platilo i při noční práci. Zapisoval se i čas ukončení každé práce. Jejich součet rozhodoval při stejném počtu nalezených osob.
Myslím ale, že soutěž byla v hlavách ( většiny ) psovodů až na druhém místě. Nejdůležitějším momentem akce byla možnost si kvalitně naostro zacvičit a ověřit kvality týmu. Poslední večer společné posezení, diskuse, …
Naši dva – Šárka a František se za své výkony nemuseli stydět, snad jen to rozdělení plochy. Ale i tak se zařadili mezi ty nejlepší (cca páté místo – vyhodnocovala se jen tři nejlepší družstva) a mohli být spokojeni. Vítězství si odvezli Petr Linda a Jaroslav Filip z Městské policie Praha.
Já ze své pozice posuzujícího jsem si užil první noc, tu druhou mne zklamali někteří psovodi, kteří se nechovali zcela korektně, ale úniku informací se zkrátka zabránit nedá a je nutné hledat jinou cestu, aby byla taková soutěž spravedlivá celou dobu trvání. No a i když jsem se vůbec nevyspal, protože jsem nedokázal využít volný den a „musel“ se dívat na denní práce, byl jsem velice rád, že jsem měl možnost se akce zúčastnit.
Ještě na závěr je nutno složit poklonu pořadatelům (GŘ HZS ČR), pánům Gustavu Hotovému a Jiřímu Šlechtovi a neuvěřitelným figurantům, kteří leželi v sutině bez přestávky i osm hodin…Pavel 
http://www.pozary.cz/rubriky/represe/destruction-2010-heavy-usar_24597.html 

16. 6. 2010 - praktický zásah na zřícené zdi hradu Špilberk

Ve 13,00 hod mě zavolal operační HZS a zeptal se mě, jestli bych se mohl dostat k praktickému zásahu na Špilberk, kde údajně něco spadlo. Přibližně v 13,35 hod jsem dorazil na místo. Velitel zásahu mě informoval o zřícení hradní zdi v délce asi 15 metrů, kterou je nutné prohledat. Zároveň mě informoval, že minimálně jedna svědkyně viděla samotné zřícení zdi a že v těch místech nikdo nebyl. Po prohledání sutiny, která se mi jevila jako "čistá", jsem řekl veliteli zásahu, že musíme počkat na druhého psa kvůli tzv. "překrytí". Za nějakých 15 minut dorazil Milan O. a se svojí fenou následně prozkoumal sutinu. Taktéž jeho fena nic neznačila. Ještě chvíli jsme se zdrželi na místě a to nás kontaktoval příslušník PČR, který si zapisoval ze které jsme organizace, jména atd.. Franta 

Více zde: http://www.novinky.cz/domaci/203452-na-spilberku-se-zritila-cast-hradeb.html

Plošné atesty MV - Dolní Folmava 14. 5. 2010   
Atesty se konaly až na druhém konci republiky na Folmavě. Z naší jednotky byla přihlášená Šárka Chmelová s Chipy a já se Siou. Nejdříve nás čekal sraz, rozlosování, pár pokynů a přesun do lesa. Se Siou jsme na řadu přišly až kolem třetí hodiny, do té doby jsme čekaly a mokly v lese v dešti. Pak přesun pěšky přes 1,5 km a konečně seznámení s terénem- 4000m2 budovy a přilehlý prostor (velká budova se sklepem a jedním patrem, garáže, maringotka, kadibudka atd. plus zarostlý terén kolem plný vysokých smrků a křoví), 30 minut a max 4 osoby. Denní práce se nám povedla, našly jsem všechny 4 osoby, 3 v budovách a jednu na stromě. Po práci opět čekání v dešti, večer přesun na základnu, vyhodnocení a zase zpět do lesa na noční práci. Šárka s Chipy bohužel nalezly jen 3 osoby a do nočních prací tím pádem nepostoupily. Z 15 psovodů do nočních prací postoupilo 5. V noci nás konečně čekala klasická plocha v lese - 120 x 500 m prostor v lese, 2 osoby, 40 minut. Sia pracovala dobře, dělala revíry na 100 m (protože já se kvůli orientaci držela cesty po boku našeho terénu), nakonec našla a označila obě osoby, druhá byla stojící. Noční práci se podařilo dodělat 4 psovodům. Z toho dvěma profesionálním psovodům od Policie a dvěma amatérkám, které byly na atestu poprvé. Regina 

Fotografie: kzjcr.rajce.idnes.cz/atesty_plocha_jaro2010/

 11. 1. 2010 – praktický zásah Vážany nad Litvou

V dopoledních hodinách mě kontaktovala policie České republiky a požádala mě o pomoc při hledání pohřešované osoby. Osoba byla naposledy viděna v noci ze čtvrtka na pátek. S Helenkou a Aťenkou jsme prohledávali plochy s navátým sněhem podél cesty kudy osoba běžně chodila (tyto plochy byly již prohledány hasiči a policií v předešlých dnech). Závěje dosahovaly místy až metr a půl, pokryté ledovou vrstvou. Po prohledání cca 4km dlouhého úseku jsme práci ukončili – pohřešovaná osoba nenalezena. Milan

16. 11. 2009 - pátrání po pohřešovaném v Boskovicích

Kolem 22:00 h večer se mi ozvala paní s prosbou o pomoc při pátrání po jejím 2 dny pohřešovaném manželovi. Ten v neděli ráno bez mobilu, dokladů a peněz, jen s malým obnosem, odešel si koupit noviny a projít se a doteď se nevrátil. Vyptala jsem se na podrobnosti včetně zdravotního stavu a také si vyžádala informace o dosud prováděném pátrání policie a zavolala panu J. Šlechtovi, který se stará o atestované psovody. Ten mi potvrdil, že v tomto případě, kdy se jedná o výzvu civilní osoby a prosbu o pomoc, můžeme jako soukromé osoby psovodi pomoci bez jakéhokoliv omezení. Přesto jsem v první řadě oslovila atestované a zkušené psovody a ve složení Veronika Švestková, Šárka Chmelová, Petra Bučková, Milan Oliva, Jiří Zeman a já jsme ve 23:00 h dorazili na místo. Rodina pohřešovaného nás doprovodila do lesa, kde byl předpoklad posledního pohybu hledaného. Tam jsme díky GPS a vysílačkám, které dovezli Veronika a Jirka, zmapovali terén, určili si hranice a systém práce a v rojnici vyrazili. Terén byl dlouhý cca 2 km a široký asi 500 m, takže jsme jej prohledali systémem U, jednu část směrem tam a druhou cestou zpět k autům.  Vzhledem k bezvětří a tmě jsem volili rojnici hustou na odstup cca 30 m. Psi pracovali zhruba hodinu a půl, domů jsme se dostali ve tři ráno.
17. 11. 2009
Další skupina pokračovala dnes za světla a snažila se prohledat další okolí, ale bezúspěšně. Opět ji tvořili zkušení atestovaní psovodi (Veronika Švestková, Petra Bučková, Šárka Chmelová   , a psovodi, kteří mají složené plošné béčko (Regina Samlíková, Lenka Navrátilová, Pavla Jungová a Irena Málková ).
17. 11. 2009 – 18:30
Zpráva od manželky pohřešovaného – právě identifikovala tělo, pátrání skončeno. Hledaný nebyl v lokalitě, kde jsme hledali, našel se u blízké přehrady.

Byl to po velmi dlouhé době první takový zásah a musím říct, že všichni psovodi pracovali výborně. Bez ohledu na noční či denní dobu se dostavili okamžitě na místo a snažili se pomoci v rámci svých možností. Co nám pokulhává je vybavení na takový zásah – kvalitní svítilny, GPS, nachystané nabité vysílačky a znalost práce s těmito nezbytnými pomůckami. Toto si beru na starost jako výcvikář. S.Š.

 Mistrovství SR v praktickém vyhledávání zavalených osob - 4. - 6. 9. 2009
    Stejně jako loni byl pozván Pavel Šabacký k posuzování Majstrovstev Slovenska v praktickom vyhĺadávaní zavalených osob, tentokrát si však mohl s sebou vzít jedno dvojčlenné družstvo z naší jednotky. Vybrané jsme byly my dvě – Kristina a Lenka. Závody z fotek a vyprávění vypadaly zajímavě a hlavně jsme nemusely řídit my dvě a nehrozila tudíž 8 hodinová cesta  tak jsme nabídku s radostí přijaly.
    A tak jsme teda v pátek 4. 9. 2009 přesně ve 12:00 vyrazili na cestu do Sklabiňského Podzámku a dále nahoru na hrad. Přivítala nás nádherná přírodní scenérie ovšem zahalená deštěm. Prezence byla odložena na ráno, protože asi kromě 5 aut tam nikdo nebyl a tak jsme v jedné dešťové pauze postavili stany a šli „pařit“ do auta. V podvečer na chvíli přestalo pršet a tak jsme šli prozkoumat výhledy na okolí. Otevřel se nám neuvěřitelný pohled na hrad a okolní kopečky, ze kterých stoupala oblaka páry. Kluci byli také nadšeni a každý si to užíval po svém, Kikin běhal za balónkem, Jerry nasával pachy lesa a vyhrabával myšičky. Večer jsme si šli chvíli popovídat pod velký stan pod hradem. Lenka našla své oběti na probírání „malin“ a já pak zájemkyni o irského teriéra.
    Ráno probíhalo losování, kam jsem vyslala Lenku, protože stejně kdo ví od kdy bloudila po kraji  Vytáhla nám startovní číslo 12 (ze 14 startujících) a tudíž čas 16:40, takže času habaděj, jen jej správně naplánovat, abychom měly svěží psy. Pršelo, lépe řečeno lilo jako z konve, tak jsme po vyvenčení zalezly do stanu a spaly. Psi neprotestovali a spali taky. Kolem poledne se pomalu začalo počasí umoudřovat a tak jsme zase vyrazili na prohlídku kraje. Opět se nám naskytly nádherné pohledy na krajinu, sluníčko proráželo svými paprsky přes černé mraky. U ohně jsme si všichni dali výbornou zelňačku, která nakonec chutnala i Lence, když jí Pavel vysvětlil, že kapusta není česky kapusta ale zelí  Vaření probíhalo velice sparťansky, vařilo se v obrovském kotli nad ohništěm, jelikož k dispozici nebyla elektřina.
    Ještě jsme několikrát vyvenčily a začaly jsme se chystat na start. Od rána probíhala v pravidelných intervalech kulometná palba, jelikož součástí závodu byla střelba po rabovačích. Věřily jsme, že naše psy to nijak nerozhodí, jelikož už při tom nehnuli ani uchem. Tak a šli jsme na to. Prošli jsme kolem kulometčíků a šli si poslechnout informace, které nám podal druhý rozhodčí – pan Jaroslav Gajdoš, abychom to měly taky v cizím jazyce, protože ostatním závodníkům (nakonec jsme byly jedinými mezinárodními závodníky jen my dvě) podával informace Pavel. Nasadily jsme rolničky, zapnuly vysílačky, rozdělily si terén a vyrazily jsme, Lenka měla v zádech Pavla a já p. Gajdoše. Ještě než jsme vypustily psy z vodítka, ozvala se palba z kulometu, Jerry sebou pěkně trhl, protože už byl nažhavený na hledání. Sotva jsem začala prohledávat mou část, pověsil se na mě nešťastný synáček své zasypané mamičky a pořád mě za batoh tahal zpátky a vysvětloval mi, že tam má zasypanou mamu. A já mu pořád vysvětlovala, že tam už pes hledal a nikdo tam není, a v hlavě se mi pořád honilo, jaký je v tom fígl, ale statečně jsem psa posílala pořád dál a dál, jen jednou jsem ho poslala ještě jednou po trase, kterou už proběhl, ale pak jsem se už nedala  Ale byl to boj! Pak se ozval někde z dálky štěkot Jacka a Lenčin hlas z vysílačky, že mají osobu. Tak se mi ulevilo, že nemáme variantu 0-4 (celkem se za oba dny hledaly čtyři osoby, v jakékoli kombinaci), a chvíli na to se ozval pode mnou štěkot Jerryho. Tak jsme měly 2. osobu. Potkaly jsme se v místě, kde každá měla prohledanou svou část, daly napít psům, a pokračovaly každá tou druhou částí, oba psi spolehlivě vyštěkali ty dvě – již nalezené osoby (nevyprošťovalo se) – a nic víc. Na nás bylo rozhodnutí, ukončit práci. Tady jsme pár minut zaváhaly, ale nakonec jsme práci ukončily. Obě jsme měly z vyhledání výborný pocit, psi nadšeně pracovali, úkryty vypadaly opravdově, diváků – díky našim „exotům“ - jsme měly hodně, nezdálo se nám, že by psi někde nebyli. Výsledek 200 bodů. Limit byl 30 minut.
    Psi dostali balonky a oba měli očividnou radost, moc se jim terén líbil. Šli jsme na delší procházku po nádherných lukách.
    Večer se sedělo kolem ohně a podávalo pečené selátko a následně pečená kuřata. Povídali jsme si o psech a fotografování (byl tam i fotograf slovenského časopisu ALARM). Pak pro nás někdo přišel, že máme jít k dolnímu ohni, že tam hraje hudba. Tak jsme se po chvíli přesunuli, čímž jsme udělali velikou chybu, jelikož hudbou nebyly romantické kytary, které by se nádherně vyjímaly v této panenské přírodě, ale dva obrovské repráky, napojené na počítač, ze kterých se linul šílený řev různé hudby. Chvíli jsme se snažili udržovat hovor, ale pak jsme šli spát. Ti dva byli v pohodě, o Pavlovi nebylo pochyby, že spí (občas přehlušoval i hudbu ), a Lenka ráno tvrdila, že usnula taky hned (že by to víno?), ale my dva s Jerryčkem, jsme šíleli, protože doma nepouštíme ani rádio, protože máme rádi klid. Chvíli jsme sebou oba mleli a pak jsme to vzdali a šli asi na hodinovou noční procházku pod téměř úplňkovým měsícem ozářenou oblohou. Divočáků ani medvědů jsme se bát nemuseli, protože kromě místního stáda koz tohle nikdo vydržet nemohl.
    Druhý den vše probíhalo rychleji, protože limit byl 15 minut, a většina závodníků skončila po pár minutách. My jsme nastupovaly s tím, že snad hledáme 2 osoby a ne jenom jednu. Po vysvětlení terénu se ozvaly rány pokliček, ale kluci to už vůbec nevnímali a rovnou se vydali do terénu, já s Pavlem v zádech do nitra hradu a Lenka s p. Gajdošem to brali kolem hradu. Jerry probíhal jednotlivé místnosti a nic, najednou se ozval štěkot a v zápětí hlas Lenky, že mají osobu, ale ať ji potom přijdu prověřit, kde přesně je. Chvíli na to se ozval druhý štěkot, jelikož jsme už byli kousek od nálezu, šla jsem to prověřit hned. Jerry s nálezem souhlasil a tak jsme šli ověřit první osobu, tam chvíli váhal mezi pravou a levou částí a nakonec se rozštěkal před nepatrnou hromádkou kamenů vlevo. Tak jsem potvrdila levou stranu a ukončily jsme hledání. Hned na to nám p. Gajdoš řekl, že Lenka už první osobu nahlásila, takže ověřování bylo zbytečné. Výsledek 190 bodů. Ztráta 10 bodů za váhání u první osoby.
Pochválily jsme psy a šly balit stany.
    Asi za dvě hodiny začalo vyhlašování výsledků. To bylo radosti, pěkné poháry jsme přebíraly z rukou starosty Sklabiny a focení na „bedně“ jsme si pěkně vychutnaly. A kluci si pak pochutnali.
    Rozloučili jsme se s pořadateli závodů Kynologickým záchranným zborom, který sídlí v Žilině, a vyrazili na cestu domů. Psi radostně skočili do přepravek a spali až do Brna. Kristina

        Z pohledu rozhodčího jsem viděl práci osmadvaceti psovodů, každý den jednu polovinu každého družstva. Musím přiznat, že jen těžko si snažím vzpomenout na nějakou vyloženě špatnou práci jednotlivce. To se spoluprací dvojic už to bylo horší. Nejhorší to ale bylo s chováním k „civilním“ osobám, které se pohybovaly v terénu a měly za úkol „obtěžovat“ závodníky svými požadavky. Vytvořily se čtyři kategorie, jedni tyto osoby ignorovali, druzí k nim byli hrubí, třetí se k nim chovali přátelsky, ale nechali se ovlivňovat a ztráceli čas hledáním tam, kam je civilisti odváděli. Jen někteří psovodi se zachovali profesionálně - slušně a rázně „pozůstalým“ vyhradili místo, v rychlosti je vyslechli, vyhodnotili situaci, případně přislíbili ještě jedno prohledání jejich objektu na konci práce a dál sledovali svůj záměr.
        Co se týká značení osob, někteří pejsci potřebovali podporu psovodů, ale vždy jasně naznačili, že v úkrytu někdo je, takže z praktického hlediska uspěli. Nutno podotknout, že některé úkryty byly pořadateli maskovány zcela dokonale a psovod musel opravdu psovi věřit. Pochválím tady naše psy, kteří značili velmi přesvědčivě.
Holkám bych vytknul snad jen tu trochu nedůvěry, což samozřejmě svedly na mne !!! Ztratily poměrně hodně času ověřováním druhým psem v případech, kdy první štěkal u úkrytu tak přesvědčivě, že snad nemohlo být pochyb. Ale prý jsem jim to doporučil. No, doporučil jsem jim, aby ověřovaly nález, pokud pejsek jen zakňučí nebo se kolem některého místa podezřele motá, nebo štěkne jen jednou a odchází, atd…
        Bodově nakonec Lenka s Kristinou dopadly stejně jako první až čtvrté družstvo. (390) Součet časů je zařadil pak na třetí pozici. Pro větší rozlišení výkonnosti jsme s kolegou Gajdošem doporučili pořadatelům některé úpravy propozic, ale pokud je použijí, nechávám je pro všechny v kategorii překvapení na příští rok.
        Ještě jeden postřeh z akce si dovolím zveřejnit. Měli bychom si vzít (my i naši příznivci) příklad ze sponzorského zajištění mistrovství. Čtena byla při vyhodnocení jména firem i jednotlivců, kteří přispěli materiálem, cenami i finančně. A jmen bylo asi dvacet, možná víc. Díky nim dostali psovodi spoustu krmiva, psích hraček, potřeb, díky nim bylo pro všechny neustále zajištěno občerstvení od nápojů až po pečené selátko, skvělou kapustnicu, kuřata, díky nim měla akce bezvadnou atmosféru a zázemí, byť se konala na hradě, na kopci, mimo civilizaci.
        Už teď závidím těm, kteří budou mít možnost soutěžit nebo posuzovat příští rok.
Tak ať se vydaří Sklabinský pretek 2010 ! Pavel    

Další fotky naleznete zde:

http://jimicek.rajce.idnes.cz/Mistrovstvi_Slovenska_v_praktickem_vyhledavani_zavalenych_osob/#album

kzjcr.rajce.idnes.cz/Sklabina_2009/ 

Plošné atesty MV, Brno, Medlánky 22. - 23. 5. 2009
 
Pozvánku dostali všichni Moraváci, a tak jsme se v celkem slušném počtu 18ti psovodů sešli v hipologickém středisku policie v Medlánkách, z naší jednotky já, Pavel, Petra, Šárka a Milan. Milan na druhý pokus s Aťou a Šárka s Jezzem obhajovat. My ostatní poprvé. Byli tam také psovodi ze Svazu, ZBK JMK, od Hasičů, Městské policie, policie ČR. A plemena? Ovčáci, maliňáci, erdel, výmar, boxer, kříženci, retrívři, borderka a určitě jsem na někoho zapomněla . Přivítání, losování a pak nekonečné hodiny čekání na svoji práci, které jsou samozřejmě součástí prověrky. Buď čeká člověk před (to se svými věcmi u auta) a nebo po práci na určeném místě, tam si musí vystačit s tím, co si donesl na zádech. Skoro všichni naši jsme se vylosovali ve druhé půlce, takže jsme první čekání (cca 7 hodin) strávili u aut a střídavě venčili, odpočívali a na základě plánku terénu vymýšleli taktiku prohledávání. První denní práce se dělá ve dvojici, každý z psovodů je zodpovědný za svůj terén a musí zajistit, aby jeho pes při prohledávání nerušil práci druhého psovoda. Terény se navzájem dotýkají. Je to neuvěřitelné, ale z 18ti losujících jsme si Pavel a já vytáhli čísla 11 a 12 a šli tedy spolu  Vyráželi jsme někdy kolem 16:00 na zavolání vysílačky a čekal nás v dusném teplém počasí pochod asi 2 km k terénu. Na stanovišti krátká pauza na vydýchání (psů i nás) a ještě poslední instrukce a také vysílačka do ruky. 30 minut, počet osob 0 – 4 a jde se na to. Zatím Citu šetřím a pouštím ji jen na volno, protože první část terénu je kus pole a cesta, tam není třeba hledat. V lese ji beru k noze a vysílám. V tom dusnu kluše, nelítá a míříme k plotu, za kterým je dům. Hledám díru, posílám fenu a pak už hlásíme prvního figuranta, Cita ho náležitě olízala, na štěkání už jí síla nezbyla. Pochvala, odpočinek a pokračujem, vracíme se obloukem k místu, které jsme neprohledali a u plotu se Cita zastavuje, ohlíží, vrtí a označuje. Hlásím vysílačkou druhý nález, terén považuji za čistý a končím práci. Další hodiny čekání a vyhodnocení – kromě jednoho prošli denní prací všichni psovodi. Čekáme na tmu, povečeříme, psi odpočívají. Ve 22:00 je zahájení nočních prací, my přicházíme na řadu s Citou kolem jedné ráno. Kromě čelovky si půjčuji od Milana baterku, bez ní bych se asi nevrátila. Prvních 5 minut bojuji s Citinou nechutí hledat, a snažím se potmě zorientovat, pak naštěstí Cita začíná běhat a hledat, ovšem můj orientační smysl je zřejmě nulový. Terén je 180 m široký a já tuším, že se točíme v kruhu, vylézám na cestu, orientuju se a znovu pracujeme, v 25té minutě Cita štěká jak kulomet a já hlásím vysílačkou nález. A tady je ta osudná chyba. Místo, abych fenu chytla za obojek a popošla nejméně 50 m dál do prostoru, vysílám ji ze stejného místa, za chvíli Cita znovu štěká, ovšem u stejného figuranta a pak ještě jednou do třetice. Končí časový limit a 1 figurant tam zůstává. Později zjišťuju, že jsme u něj nebyli a terén nahoře neprohledali. Stejně dopadl také Petr Linda. Vracím se, a nespokojená můžu být jen sama se sebou.
Konečná bilance: Milan, Pavel a Petra atesty udělali, já a Šárka si to zopakujem na podzim. Úspěšnost byla tentokrát velká, z 18ti psovodů neuspělo jen 5.
Původně jsem nepočítala s tím, že bych s Citou po úraze a jejím 3 měsíčním ležení doma vůbec prošla denní prací, ale o to víc mě ta noc mrzela. Tady je vidět, jak je důležité, aby psovod a pes byli tým. No, mám závazek. Do podzimu mi Pavel přichystá několik nočních speciálů, bez feny a figurantů, a budu chodit a chodit
Moc blahopřeji všem našim, kteří to zvládli a malá rekapitulace:
 
Naši atestovaní nyní:
Milan Oliva     - sutiny i plochy
František Jančík – sutiny
Petra Bučková – plochy
Pavel Šabacký – plochy

Mistrovství České republiky složek IZS kynologů záchranářů - Praha - 12. - 13. 9. 2008
     Na toto Mistrovství nominovala psovody výcviková rada na základě podané přihlášky, výsledku testů KZJ, které proběhly na LVT v Žirovnici, a s přihlédnutím na další výcvikovou a závodní činnost v tomto roce. Konečná nominace padla v sutinách na Františka Jančíka a Ivoška a v plochách na Soňu Šabackou a Citu. Tým měl ještě doplnit vedoucí družstva a tuto pozici bez váhání přijala Jitka Hermanová. Mistrovství letos pořádala Městská policie Praha a celé se odehrávalo v Praze Klánovicích. Ubytování bylo v kempu na kraji Klánovic ve velmi komfortních apartmánech blízko lesa, kde bylo možno venčit, základní občerstvení a hezké prostředí a jak jsme zjistili bohužel až na závěrečném společenském večeru, hospoda, co by kamenem dohodil. A k tomu skoro bezchybná organizace městské policie dokreslila atmosféru a úroveň tohoto letošního mistrovství. Celkem se zúčastnilo 9 dvoučlenných družstev složek IZS.
    Soutěž probíhala jednak v rámci jednotlivců kategorií ploch a sutin a pak dvoučlenných družstev. Každý psovod absolvoval jeden speciál v noci a jeden ve dne. Počet hledaných osob byl mezi 4 - 8 na jednom speciálu, kolik jich hledá se psovodovi oznámilo na začátku práce. Na speciály se jezdilo po dvou auty Městské policie Praha. Po příjezdu do kempu a ubytování proběhla schůzka vedoucích družstev spojená s losováním, veterinární přejímka a slavnostní nástup. Jitka nás vylosovala moc dobře, Franta měl startovní číslo 3 a já 4. Znamenalo to, že se dostaneme jak my, tak psi poměrně brzy, kolem půlnoci, do postele a denní práce nás čekala až kolem 11:00 hodiny. Takže dost času na regeneraci sil. Na sutinu i plochu se jezdilo poměrně daleko, cca 30 km, sutina byla čerstvě shozená přímo pro tuto soutěž. Plocha pak velmi pečlivě vybraná. Noční práce byla v Praze v Bohnicích a celá se odehrávala v prudkém svahu plném kořenů, větví, pařezů, vývratí a osvětlená byla pouze dvěma body na středové cestě na začátku a na konci. Plocha 2 hektary, čas na prohledání 30 minut. Na prvním speciálu v ploše se hledalo v noci 6 osob, ve dne potom 5. Na sutině to byl poměr noc 5 a den také 5 figurantů. Figuranti byli z řad Městské policie Praha. 
     A teď už k samotné soutěži. Popřáli jsme si s Frantou štěstí a postupně vyrazili. Jitka jako vedoucí jela na sutiny, kde bylo co vidět i fotografovat, na ploše dostal psovod plánek terénu a sám vyrazil a zpět se vrátil buď po nalezení všech osob nebo vypršení časového limitu. Jména nalezených osob si zapsal na papír a předal rozhodčímu. Když nás cestou na speciál varovali, že si mákneme a že terén stojí za to, říkala jsem si, co může být horšího než naše stráň .  A MŮŽE!!! Terén ležel ve svahu, a to velmi příkrém, a napůl ho dělila úzká cestička vlnící se nahoru. Vlevo svah končící skálou, v pravo příkrý sráz, potok a pak zbytek terénu opět prudce do svahu. A do úrovně kolen všude větve, klády, pařezy. Zkontrolovala jsem vybavení, papír a tužku, čelovku, Citě rolničku a vyrazily jsme. Cita celých 30 minut naprosto bezvadně pracovala, běhala a značila, neměla jediné hluché místo. Panička celých 30 minut lezla svahem, drápala se do vrchu a zase dolů, občas zapadla mezi větvě, ale nevzdala se. Našli jsme sice "jen" 4 ze šesti, ale byla jsem s Citou moc spokojená a totálně propocená a něco mumlající o špatné kondici jsme nasedly do auta zpět na základnu :). František už čekal s Jitkou u vínka a byl trošku zklamaný ze své práce, našel 3 z 5ti a měl pocit, že neudělal vše, co mohl. Ale Ivošek prý také pracoval výborně. Zatím jsme měli výsledky dá se říci v rámci průměru a něco po půlnoci jsme zalehli. Noc byla krušná, teplota kolem 5ti stupňů, zapnout si elektrické topení nás nenapadlo a tak jsme se moc nevyspali a ráno už vyhlíželi první sluneční paprsky. Opět skoro společně jsme vyráželi k autům, která nás odvezla k pracovištím. Františka na stejné sutiny jako v noci, mě na denní terén, který byl trošku blíž než noční a naštěstí pro mě na rovině. Tím ale vše pozitivní skončilo :) Vybavená rolničkou, batohem a opět papírem a tužkou jsem vyrazila k rozhodčím. Tam mi zřejmě cestou někam vypadl rozum a "frajersky" přesvědčená, že když jsme to v noci zvládly, bude to ve dne brnkačka, jsem doslova vtrhla do terénu a začala pracovat. Cita opět moc hezky hledala a běhala, ovšem hned na začátku jsem ji vytlačila do prostoru a vůbec nevykryla začátek, kde byly blízko sebe hned 3 osoby. Šla jsem účkem a na konci terénu zhruba v pravém rohu jsme našly první osobu, úplně zakrytou hromadou větví, takže ji musela Cita najít nosem a v podstatě štěkat na pach. Podobně byly prý ukryty ještě 2 další. Po tomto nálezu jsem v lese úplně ztratila orientaci, a když zazněla píšťalka ukončující časový limit, ulevilo se mi, měla jsem chvílemi dojem, že jsme se ztratily a hledáme v úplně jiném terénu. Při našem hledání jsme 3 figuranty nechaly díky nevykrytí terénu hned na začátku a v posledních minutách sice Cita reagovala zřejmě na pach, ale kdykoliv vyběhla na cestu, volala jsem ji zpět, místo abych se šla podívat, co ji zajímá. Krátce řečeno - zbabrala jsem, co se dalo! Vracela jsem se jako ve snách. František na sutině našel všech 5 osob a to dokonce za 15 minut, Ivošek pracovat opět výborně. O to víc mě mrzelo, že jsem zkazila týmovou práci a bylo mi jasné, že nejen že budu poslední v plochách, ale hlavně budeme mezi posledními i jako družstvo. Nakonec František na sutinách našel jednu osobu dvakrát, tudíž se mu počítaly jen 4 nálezy. Při obědě jsme vše rozebrali a shodli se, že to byla nedocenitelná zkušenost, že chybami se člověk učí a nemá smysl věšet hlavu, ale naopak pustit se do práce o to víc. Konečná bilance: František 6. místo, já 9., družstvo 8. místo. A teď fakta:
Posuzovali pánové: hlavní rozhodčí Gustav Hotový, plochy Pavel Šabacký a Karel Novák, sutiny Martin Červenka a Petr Vodička (pánové prominou, píšu bez titulů). Mistrovství se odehrávalo pod taktovkou Josefa Žaluda . A přítomny byly tyto složky :
Armáda ČR, Policie ČR, Horská služba ČR, Svaz záchranných brigád kynologů ČR, Kynologická záchranná jednotka ČR, ZBK JmK ČR, Český červený kříž, Sdružení dobrovolných hasičů, Městská policie Praha.
Na pohárových místech stanula družstva:
1. místo - Policie ČR
2.  místo - Městská policie Praha
3. místo - Horská služba
bramborová medaile: Svaz záchranných brigád kynologů
 
Co říci závěrem? V první řadě chci poděkovat naší vedoucí družstva Jitce Hermanové, starala se o nás výborně, zaháněla chmury, hlídala časový rozpis, přinášela informace a sloužila jako motivační figurant. Za druhé chci poděkovat Františkovi, byl jako parťák super a pokud ho můj výsledek rozladil, nedal to nijak najevo :) Příští rok mohou být propozice na toto mistrovství jiné, každopádně je vidět, že psovodi složek, kteří se záchranařinou zabývají profesionálně, začínají mít spolehlivé a nejlepší výsledky a to by pro nás měla být výzva :) Uděláme všechno pro to, abychom se jim příště vyrovnali!!!
Soňa Šabacká

 

Další fotografie: kzjcr.rajce.idnes.cz/Cooperation_2008/

 Dne 30. října 2007 proběhlo cvičení IZS v Biskupicích u Zlína.

Účastníky cvičení byli zase Milan se Šárkou. Opět si dovolím citovat jednoho z účastníků a zároveň velitele psovodů Milana Olivu:

"Na tomto cvičení jsem byl velitelem hasičů Martinem Červenkou jmenován velitelem psovodů. Do Biskupic byli povoláni 4 psovodi k prohledávání sesutého objektu a jednoho dvoupatrového domu včetně sklepních prostor. Zpočátku nám nebyl znám počet pohřešovaných osob a po nalezení a vyproštění byl psychologem hasičů dodatečně zjišťován počet pohřešovaných osob. Po důkladném prohledání objektu a následném překrytí druhým psem jsme práci se psy ukončili. Podle výpovědi svědků se ale ještě pohřešovala jedna dívka, která odešla směrem k nedalekému místnímu rybniku. Nasadil jsem všechny psovody do vzdálenosti, abychom na sebe viděli, psi prhledávali určené úseky. Za námi šli v rojnici hasiči. Děvče bylo nalezeno asi po 20 minutách na břehu rybníka. Akce byla zdárně ukončena."

Další fotografie: kzjcr.rajce.idnes.cz/IZS_Biskupice_2007/

 Atesty ministerstva vnitra 2007

Atesty ministerstva vnitra proběhly 19. - 20. října 2007 v Králově Dvoře. Se svolením našeho jediného účastníka - Milana Olivy - si dovolím citovat jeho komentář z jeho vlastních stránek: 

"Na atesty jsem měl původně nastoupit s Helenou, která měla po dvou letech obhajovat. Vzhledem k tomu, že začala hárat, využil jsme možnosti nastoupit s její dcerou Aťou. K atestům nastoupilo 16 psovodů, splnili pouze dva. Na nočních pracích se prohledávaly dva terény, jeden větší - navezená hlína se sutí - kde se údajně nenacházely žádné osoby, druhý terén byla jedna stěna zbořeného baráku, kde se nacházely čtyři úkryty (tři horní a jeden spodní, do kterého musel pes skočit oknem). Z mého pohledu nebyly úkryty lehké, jelikož se nevyprošťovala horní osoba a já jsem myslel za psa, což vím, že nemám dělat, a chudák AŤA sice značila všechny osoby, které byly ukryty poměrně blízko sebe, ale já jsem nahlásil jen dvě... " 

Další fotografie: kzjcr.rajce.idnes.cz/Atesty_KraluvDvur2007/

Přebor složek IZS, České Budějovice 21. 9. 2007

Určitě jste si už našli výsledky a fotky na stránkách SZBK ČR. Protože holky nedodaly žádný text, můžeme konstatovat jen to, co víme z jejich povídání.

Eva našla všechny osoby (4 v ploše a 3 v sutině) a patřila tak mezi pět psovodů s tímto vynikajícím výsledkem. Jen díky bodovým ziskům se umístila až na sedmém místě.

Staňa měla jeden z nejlepších speciálů v ploše, v sutině našla dvě, a pak nastala chvíle rozhodnutí nad teplým nebo skutečným úkrytem. Rozhodla se osobu ohlásit, ale byl to jen bývalý úkryt. Stane se a i po odečtení bodové srážky obsadila děvčata krásné 4. místo z deseti družstev. GRATULUJEME a DĚKUJEME za reprezentaci.

Dne 17. října 2007 proběhlo cvičení IZS v Konicích u Znojma

Cvičení se zúčastnili dva naši atestovaní psovodi - Šárka Chmelová s Jezzem a Milan Oliva s Helenkou. Na místo cvičení odletěli vrtulníkem z letiště v Brně v Tuřanech. Jejich hledání bylo úspěšné, našli všechny v lese poztrácené houbaře. Foto: Milan Oliva

Další fotografie: kzjcr.rajce.idnes.cz/IZS_Konice_2007

     

---

Cvičení hasičů IZS, které probíhalo 26. 7. 2007 v Bystřici nad Pernštejnem                                                                                                                                                                                  Foto a text: Milan Oliva

 

Jednalo se o nácvik ostré akce. Našim úkolem bylo prohladání dvou polorozpadlých budov včetně sklepů, garáže a okolí a najít pohřešované (ukryté) osoby, popřípadě jejich přítomnost vyloučit. Počet nám nebyl dopředu znám. Helenka se vrhla do prohledávání, protože jí tato práce baví a během krátké doby označila v patře první osobu. Po dalším hledání už žádný pach nezachytila a proto jsem nahlásil, že v tomto sboru se již žádné osoby nenachází. Ve druhé budově Helenka označila druhou osobu ve sklepě, kde se pro velkou tmu musela orientovat pouze nosem. Třetí a zároveň poslední osobu označila ve chlévě v uzavřené bedně na obilí.
Po dalším prohledávání garáže a okolí již Helenka na žádný pach nenarazila a tak jsem práci se psem ukončil s nalezenými třemi osobami a prohlásil, že v objektu se už žádná ukrytá osoba nenachází.

 

Po ukončení akce jsem se od velitele hasičů dozvěděl, že osoby by tři, takže jsem byl s Helenkou velice spokojen

   

Další fotografie: kzjcr.rajce.idnes.cz/IZS_Bystrice_nad_Pernstejnem_2007/

22.3.2007 - zřícená budova na ulici Francouzská

Dne 22.3.2007 byli naši dva atestovaní psovodi Milan Oliva a František Jančík přizváni k prohledání zřícené budovy na ulici Francouzská v Brně. Bližší informace jsou na www pozary.cz   (http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=6917)
Fotografie poskytl HZS Jihomoravského kraje.